Znojmo

Sedím na lavičce a koukám do dáli
výhled na hrad oči mé spoutává
pod ním řeka Dyje leskne se, klikatí
přítomnost na papír se nyní zapsává

Sledujíc mraky, jak ženou se z pozadí
v dáli mě obloučky svými mává Pálava
uprostřed zorného pole kopců a kapradí
si most železniční hrdě a pevně postává

Na levo od hradu radniční věž se špičatí
mezi ní a hradem kostel sv. Mikuláše
o něm pověst s obchodníky se vypráví
slyším ji díky zásluze jednoho chlapce

Chlapec páčkou otáčí, pak vše pomačká
až řeč o Rotundě sv. Kateřiny nyní zazní
"památka UNESCO" stroj s páčkou povídá
pak náhle po čase hlas o Znojmě dozní

Ještě si nacítím přítomnost krásného místa
chlapec odešel již v dál a ticho dobře zní
báseň je vzpomínkou Znojemského města
a Hradiště, z kterého tento pohled tkví.