OTVÍRÁNÍ SRDCE, OTVÍRÁNÍ SE SMUTKU, PODLE NAŠICH SKUTKŮ..

Slzy v očích s tóny smutku,
když otvíráš srdce své,
vnímáš poté věci skutků,
 které vidět nechceme.

Nemusíme rozumět,
nemusíme chápat,
když se srdce otvírá,
přichází s ním nátlak.

Mnoho vztahů, mnoho zmatků,
mnoho útrap a situací,
jež v sobě srdce nosí.
Avšak přesto duše naše,
o cítění prosí.

Emoce silné a nechtěné s odmítáním prožít
a to je to potřebné, co toužíme zažít.
Avšak strach zde brání, proto srdce zavřené,
není snadné vnímat, to co cítit nechceme.

Hlava strachem posedlá, velice se brání,
myslí že srdce strádající, takto dobře chrání.
Vnitřně však cítit můžeme, že tlak prožít je třeba,
tak si dovol zase cítit, poučná to doba.

 Nevěř však slibům,
že s láskou cítíš jen to krásné,
podvědomě to však víš.
Pokud v sobě smutek nosíš,
pak jej znovu uvidíš.

Vyplaví se zas a znovu, avšak s otevřeným srdcem lásky zmizí,
odplaví jej slzy a v nás zůstává to ryzí.
Tóny lásky, ve vnitřním tanci srdce, jež nebrání se životu,
je to jako když se setká Old Shatterhand a Vinnetou.

Přátelství tak známé, spojující, krásné,
avšak přijde odloučení, s tóny vnitřní bázně.
Tvá vnitřní poezie, žije dle tvých prožitků,
láska se však nevytratí, přejde do nových zážitků.

Nikoho nikdy neztratíš, navždy spolu,
jak Old Shatterhand a Vinnetou, jednou pochopíš.
Všichni se opět shledáme, bez tohoto těla,
bez zbytečných jmen, bez tohoto strádání
a bez pozemských her.
 
Smutek mizí, když se srdce otevře a dojde k probuzení,
zbude jen to ryzí a ačkoliv kolem tebe lidé mizí,
láska v srdci zůstává a nových podob nabývá,
jež naše duše poznává. 

PS: Bázeň je nepřirozený duševní stav, navozený sociálním prostředím nebo osobou, je to úbytek vůle a vědomí, který v nás vyvolává stavy úzkosti a strachu, jež nás svazují k prožívání srdcem.