Změny pohledu bytí 

Upozorňuji předem, že je to vážně dlouhé! A když už to napíšu já, že je to dlouhé, tak to také dlouhé je! :D Mnozí to tedy vzdáte předem a je to naprosto v pořádku.. pak to nebylo psáno pro Vás a možná tak pro vás nebude ani možnost pořádně začít žít! :P To lidé v životě přece dělávají.. vzdávat věci a odsuzovat situace předem O:) Ale možná máte na víc.. tedy.. vím, že máte! Ovšem dokud to nebudete vědět vy, nebude to tak.. Takže pokud Vás zaujal úvod.. uložit a přečíst později, v klidu a nebo si to rozfázovat.. nejste už přece děti, tak to nechám na Vás, nějak si už poradíte :D

Dokážete si vybavit okamžik, kdy jste se cítili opravdu dobře? Vybavte si tento okamžik.. zavřete své oči a promítněte si jej jako takový krátký film.. teď.. kdekoliv.. stačí pár minut 🍀 ... Jak jste se cítili? Nebo jste snad na žádný nepřišli? Zamyslete se znovu, může to být totiž naprosto jakýkoliv okamžik vašeho života, třeba když jste byli ještě malé děti a hráli jste si na písku s bábovkama. Stavěli jste hrady, dělali cestičky a neuvěřitelně vás upoutala tato chvíle přítomného okamžiku, byli jste šťastní a ani jste si to neuvědomovali a víte proč? Protože jste byli naladěni na to, co jste a ne na to, co nejste a bylo to naprosto přirozené a bez strachu, cítit se dobře je totiž normální a výsadou každého člověka, tedy i Vás! 💖🍀

Děti si to často ani neuvědomují, nepřemýšlí nad tím, jaké to mají štěstí a proč taky? Vždyť to není štěstí z hůry, ale přirozenost, prostě to cítí a žijí. V určitém období není jediná chvíle, kdy by je něco nezajímalo.. vše se zkoumá a objevuje, vše je nové a tak zajímavé, je kouzelné vše pozorovat a užívat si tu přítomnost, to že jsme tady a můžeme vidět, cítit, slyšet a obdivovat tyto naprosto dokonalé vjemy a my z toho máme pochopitelně obrovskou radost a pocit štěstí, protože jsme to předtím nikdy nezažili, my se toho dokonce nemůžeme nabažit! 💖 Nechtěli byste se tak cítit znovu? Víte.. ale ty děti později stále slyší.. nedělej tohle a nedělej tamto, teď jsi zlobivý a teď hodný, ale co to s nimi udělá? Děti zjistí, že jsou hodné, když nikam nechodí z našeho dohledu, když se neupatlají a nezamažou, nic nerozbijí a že jsou stále jako malé, když to není podle nás. Jsme jim vzorem, říkáme jim, co je špatně a ony tomu věří, takže nechtějí být dětmi, co si hrají a patlají se, chtějí být tím dospělým, protože ti přece mohou vše! A také jim to říkáme! Až budeš velký, dělej si co chceš.. Dáváme jim odměny a tresty a protože chtějí být hodné, tak si tedy jednoho dne hrát přestanou a také objevovat svět, který dospělí už znají a popsali jim jej a děti tomu uvěřily, život je pro ně tedy najednou zevšední. Jdeme dětem příkladem a tak dlouho jim říkáme o světě, až ho přijmou a přestanou vidět, slyšet, cítit a vnímat. Z dětí se stanou dospělí lidé a ti zapomenou na kouzlo přítomného okamžiku, ale on nezmizel! To vy jste zmizeli z toho kouzelného světa, ale ten je tady pořád, jen vy tu nejste..

A tak se stává, že se děti učí být dospělými a tvoří si iluze o světě a pravidlech a tvoří si zdi, co se může a nesmí a co mohou dokázat a co už ne. Věří tomu a tak se vzdávají svých snů a přestanou to cítit zevnitř, ale řeší vše logikou a z vnější. Vystačí s odpověďmi - protože jsem to řekl a protože to tak dělá každý a protože to tak společnost očekává! Škola je tak vede, rodiče, prostředí plné takto myslících a samozřejmě systém. Ten systém, co určuje, co je správné a co není a co bychom měli a co se nehodí. Systém v kterém si musíme najít práci, abychom se uživili a dogmata, že je život tvrdý a bez práce nejsou koláče, zadarmo ani kuře nehrabe a že je třeba dát si pozor, kryt si vždy záda. Je pochopitelné, že se necítíte dobře a jste jako v jednom kolotoči, ale co když je to vše jen iluze, lež a vy se můžete mít naprosto skvěle, aniž by se něco z vnější změnilo? A co je lepší.. pokud na to přijdete, a najdete štěstí uvnitř, tak se to změní i z vnější a to radikálně a sny a vize budou reálné a nebudou jen v pohádkách a v životě malých dětí, které ještě neposlouchají.

Tak tu tedy máme ty děti, z kterých se stanou dospělí a pak tu máme dospělé, který si to vše uvědomí a tak se chtějí vrátit zase zpět a stát se opět dětmi! Ale ono už nám to nejde a není to proto, že už nebudeme nikdy malí. My už si zvykli a přijali tento svět a myšlenky, že ho nelze změnit. Nejde tedy o velikost, ale o vnitřní nastavení! Jistě.. malí už nebudeme, ale to co nám opravdu brání, to je naše přijetí světa dospělých.. vytvořili jsme si plno vzorců a dogmat a naučených konceptů myšlení, logiky z vnější, ovšem i to se dá změnit.. Je jedno, co si to okolí (které je stále nafrněné, zatrpklé a tyto kouzla nezná) myslí! Na tom přece vůbec nezáleží, zapomeňte na to, co se říká a přestaňte hledat z vnější, začněte hledat zevnitř! Tak jako když jste byli dětmi.. v určité době vás nezajímalo, jak byste si měli hrát a jak koukat na svět, prostě jste si instinktivně hráli, vše sledovali a bylo to přirozené a krásné! Ale lidé zapomněli jaké to je a neumí se vrátit a oprostit od světa, který jim byl kdysi představen za realitu.

Jak je vidět, dospělí si z dětí také mohou vzít příklad, právě děti je mohou mnohé naučit, co se pocitů štěstí a přítomného okamžiku týče. A také co se týče zapálenosti pro věc! Když se učí chodit, stále padají a stejně se po každém pádu zase zvednou! Ještě nejsou zkažené předsudky o tom, že něco nejde a tak z nich nevypadne něco jako: "Tak na tohle se můžu vykašlat! Kašlu na to a lezu po čtyřech" :D Dospělí se třeba ze strachu nenaučí plavat, jezdit na kole, jednat s lidmi, s protějším pohlavím, s dalšími lidmi a tak dále a tak dále.. Děti nečekají na příležitost žít, ty prostě žijí, čekat na něco je výsada převážně dospělých. Je vtipné, že od určitého věku dětí touží být dospělými, aby mohly vše a až jsou dospělými, tak chtějí být zase dětmi, aby mohli vše O:)

Často si aspoň z části zavzpomínáme, jaké to bylo, až se staneme rodiči a vidíme to na dětech. Není žádná chvíle, kdy by se nedělo nic.. každá chvíle je výjimečná a neopakovatelná! To jen my jsme uvěřili, že jsou všední a přestali se dívat, buďte znovu dětmi. Sledujme svět dětskýma očima a objevujme co nás baví, bavme se a hrajme si, následujme naše sny nebo se opravdu nikdy nesplní. Nesmíme přece zemřít se strašným pocitem, že náš strach byl větší, než naše sny a že jsme vlastně nikdy nezjistili, co nás vlastně baví. Je třeba se odvážit a udělat krok v před, pak už stačí jen nezastavit a jít. Každý kdo se nezastaví, dojde do cíle a je jedno jakou jde rychlostí. Nezáleží však na cíli, ale na té cestě a prožitku z ní. Neočekávejte nic, vychutnejte si to, co je.. To je totiž další klíč k tomu, abyste si vychutnali okamžik toho, kdy se život stává poutavým a zábavným! A kdy se stává život takto zajímavým? Teď! Tím myslím každým teď.. O:) Vždy je teď.. nikdy není zítra nebo pozítří a už vůbec ne včera.. Pokud žijí vaše strachy a lítosti, nechte je jen projít a nekrmte je! Je třeba je vstřebat, vzít si ponaučení, ale nehnípat se v nich. Žijí převážně v budoucnosti a minulosti a tak vám kradou přítomnost, neboli jediném okamžiku, na kterém opravdu záleží! 🍀 Hlavně hledejte a věřte sami sobě a svým niterním pocitům, ne hlavě, nelze vše pochopit, e vždy jde cítit. Lidé se obvykle bojí hledat uvnitř a přitom je to jediné místo, kde najdou všechno! 💖

PS: Už jste našli ten okamžik? Připomeňte si ho vždy, když se nebudete cítit nejlépe a vnímejme vše kolem, vždy je na co se dívat!

Pro všechny, kteří si to přečetli až sem: Váš zájem nestačí.. teď ten krok! Hodně štěstí 🍀