ÚTĚK OD NÁS SAMÝCH 🙏☯️

Píšu to jako obyčejný kluk, nerad bych aby v tom někdo hledal něco víc, než jen pohled jednoho kluka, nebo spíše muže, mám-li být přesnější.. Raději mám to první označení, ne že bych si připadal nevyzrálý, ale když se obecně řekne muž, není to za mě v obecném měřítku zrovna nic lichotivého a vyzrálého. Typický český muž chlastá pivo, kouká na fotbal, žere u toho brambůrky a utopence a chová se jako buran.

Článek se jmenuje útěk a proč ho píšu? Protože někdy je člověk zaměstnaný, je mu fajn a pak bum.. ano, čtete správně, "bum" ... také jsem jen člověk a mám city a může na mě spadnout splín, ani jsem nikdy netvrdil, že je to jinak.. Naštěstí vím, jak se zachovat a jak s tím nakládat, alespoň si to tedy myslím, neboť jednak tyto okamžiky jsou velice ojedinělé a vzácné a za druhé jsem za ně svým způsobem rád a nepopírám je. Píšu to víc pro sebe než ostatní, neboť jsem už takový, věřím, že v naprosté nahotě a upřímnosti je cesta najít jak sám sebe, tak i ostatní a tím myslím vidět je doopravdy, ne jen schránky, které nosí. Lidem běžně stačí schránky.. zdraví vlastně schránky, vnějšek, ale mně to nestačí! Je to za mě jedno velké nepochopení toho, co doopravdy jsme a co si neseme. Rád odbočuji a rozvíjím klidně i desítky věcí najednou, možná se v tom už kde kdo ztrácí, nicméně moje nit vždy naváže. Rád vedu třeba i pět hovorů zarás napříč a prolínajíc se mezi sebou. Co že mi tedy to "bum" povědělo?

Povědělo mi to, že jsem nechtěl být sám se sebou, šel jsem na výstavu obrazů a pak se projít. Potkal nějakou známou uměleckou tvář - myšleno pro mě, běžná díla uznávaných umělců mě běžně nezajímají, nechci umělecké drama, ale radost a hřejivá pohlazení svého nitra - aby se mi to dílo opravdu zalíbilo. Bylo mi na chvíli fajn, ale stejně.. Šel jsem se pak projít, sleduji lidi a ani nevím kam vlastně jít, došlo mi, že je to proto, že kamkoliv půjdu si ponesu sebou tu bolest. Také možná z části hlubší bolest proto, že se lidé navzájem ani nevidí a přece jen jsem byl v té chvíli trošku zranitelnější. Nejde o to v té zranitelnosti někam zapadnout a nějak se zabavit, takto lidé utíkají před sebou neustále.. nebo si pustí televizi, muziku, hru.. na chvíli je jim třeba fajn, ale pak je to ještě horší. Mohou se v tom motat klidně celý život - v těch svých bolestech a já osobně tohle určitě nerad vidím jak u sebe, tak i u lidí kolem. Řekl bych jim svá tajemství života, ale to víte.. tady "nikdo nikoho neposlouchá" - samozřejmě je to trošku nadsázka, nicméně obecně se lidé přetvařují, nasazují falešné úsměvy a říkají, jak se mají dobře, přestože dobře vidíte, že to tak není.. Chtějí vypadat, že je vše v pořádku a tak se falešně vystavují a pak se zhroutí doma jako hromádka neštěstí.. Zkuste jim tedy něco říct! To se jim nehodí k pěstované image, není v módě být upřímný a zranitelný! Vraťme se raději zpět k "bum" - může přijít z ničeho nic a najednou je tady, bude horší a horší, když jej budete přehlížet a dělat, že neexistuje.

A tady je teda máme to "bum" - rozebrané, takhle vypadá moje práce rozpitvání si toho, co se děje, vypsání svých pocitů i úvah v jednom. Dřív jsem na takové slohy používal výhradně deník, nyní jej už moc nepoužívám a když jsem zjistil, že z nějakého "záhadného" důvodu lidé rádi čtou moje slohy, proč to neprdnout rovnou sem? 😆🙈😃
Neříkám veřejně o opravdovosti k sobě jen tak pro nic za nic, popravdě už teď je mi mnohem lépe, cítím obrovskou úlevu dovolit si to napsat a ještě dávku humoru k zlepšení nálady mi tvoří představa, jak to někteří řeší! "Věnuješ se lidem a máš splín?" 😆🙈😃 Ale to je omyl, měl jsme a právě díky těmto a dalším technikám a nasloucháním sebe samého jej už nemám.. nejsem robot a nechci ani být.. Poznám pár lidí s věčným úsměvem, který je pózou a přesto radí lidem a ačkoliv si nezametli před vlastním prahem, ti lidé jim to žerou. Svým způsobem chtějí být klamáni. Také poznám upřímné úsměvy a radost vnitřního dítěte, co si hraje a ti lidé jsou zase pro mnohé moc dětinští a opět si dle mnohých léčí komplexy a jsou neupřímní, zde je ale veselo na této planetě, mnoho věcí máme naprosto obráceně, nedivím se, že je tolik lidí naprosto ztracených! 😆👌

Pravdou je za mě fakt, že komplexy mají právě ti, co takové věci řeší, co soudí a není to žádná novinka. Prostě si jen nedovolili být sami k sobě upřímní a jejich život je vlastně smutný s maskou na tváři, mám pro jejich hru pochopení a soucítím, nechť si ukážou na druhé, když to sami k sobě nedokáží. Já ukazování druhých ustojím a schválně si dovoluji tyto počiny, neboť jsou v pořádku a přirozené. Je mi jedno, že to společnost otočila a plno lidí se nakazilo soudy druhých.. raději zpět ke mně.. šlo přece o mně.. nicméně považuji vnitřně tuto tvorbu za naplňující, není to útěk, je to uvědomování si jak sebe, tak i toho, jak to chodí. Aby si člověk uvědomil svou past a opakující se kolečka bolesti, potřebuje je prvně pojmout a vidět. Dovolit si být chvíli sám se sebou a vypsat všechny ty pocity ze sebe. Něco mi říká, že jsem nesl v sobě mnohem více, než by se zdálo a o tom to je, objevovat ta svá tajemství a jít do morku kostí.. aspoň se to tak říká, ačkoliv ta představa mi přijde odporná, raději jít do sebe.. to se tak také říká, řekl bych, že to lépe vystihuje pravdivost a moudrost z nás, z našeho nitra, z našeho srdce, z naší duše.. ta se v morku kostí hledá blbě a za mě je to zavádějící 😃🙈🙃 Právě se bavím představou, jak ji doktoři hledají u mrtvého.. Doktoři by rádi stále něco hledali, nicméně duši nemůžete vidět v momentě úmrtí, dokud je, tělo funguje a jak odejde - nazýváme to úmrtím.. Nemáme přístroje na to, aby duše byla vidět a pokud existují, pak jsou v utajení, čemuž bych se také nedivil.. a přesto duši může vidět ve své podstatě každý, jen ne těmi běžně rozvinutými smysly, ale o tom zase jinde a jindy..

Mnozí tohle považují za slabost a šílenost, nemoc, vážně si myslíte, že je slabost psát to co společnost považuje za slabost veřejně na svém profilu, když vím, že se pak rádi mnozí strefují? A nemoc? Pokud mi to přináší úlevu a radost do života? Dát to zde s radostí a nadhledem navzdory tomu, že se setkám i s opakem v podobě soudu či pohrdání je možná za mnohé šílenost, ale za mě je to naprosto v pořádku, již jsem si zvykl 🙏☯️ Za mě je to velká vnitřní síla, dovolit si být i zranitelný a nebrat si soudy druhých. Mě zajímá moje zranitelnost a ne teď ta jejich, dopřeji jim to pobavení, ačkoliv spíš ubližují jen sami sobě. Velké změny v životě chtějí čas, prostor pro nás samé a pojetí co se stalo, proč se to stalo a co je teď pro nás nejlepší a na to se zaměřit! Pro mě je to další tvorba, další setkávání se se skvělými lidmi, věnování se dalším meditacím, dalšímu vědomému tvoření portálů, konzultací, výletů. Poznávání sebe sama a radosti formou hry jménem život, jež tyto dary přináší! 🙏💜

V této chvíli cítím velkou vděčnost, že jsem si dal tu práci pobýt sám se sebou.. někdy se stačí jen vypsat.. vypovídat a není-li komu, papír snese vše.. a moje zeď také, pokud se to někomu nelíbí, je to čistě jeho problém 🙏☯️💜🍀 Je třeba dovolit si nic neskrývat a dát nějakou další prespektivu svému životu, hledat to povznášející a dobré, co nás pohání, naplňuje a mě pohání tohle 💖✨✨

PS: Fotky z výstavy obrazů, které mě upoutaly -> dávám pro vaše pokochání a naladění 🙏💖✨
Odkaz na další: https://www.facebook.com/matous.svoboda/posts/10215074699000282