Šachová partie životem 

Šachová partie životem

Kéž mohl bych víc v rámci toho všeho, co ve světě se děje.. Avšak nemohu neb bylo by to porušení pravidel. Šachová partie se tu odehrává, bílé a černé figurky čekají na povel. Ať už bůh či ďábel táhne jakýmkoliv směrem, vše je vždy tak, jak má být. Nelze brát osud nad hodnosti figurek, nad schopnosti kterými lze táhnout, každá má určitý směr a určitý řád. Kdo táhne mimo pravidla, stává se vyřazeným, přestože tolik duší v tom tápe, vše je vždy v naprosté harmonii.

Pravidla jsou dána a přitom se stále mění. Jsou tedy stále v pohybu a přes absurdnost všeho je to stále fér, tohle je hra kterou málokdo pochopí, je to hra z jiných sfér. Co bylo zakázané, je povolené a co dříve mělo smysl, již smysl ztrácí a proto kdo je navyklý na to, co tu bylo nastavené, se v té hře ztrácí. Život je změna a šach je jen zrcadlem vašeho boje, kdy zvítězit nelze. Pokud chce člověk vyřadit druhé, nemůže soupeře nikdy porazit, bojuje totiž sám se sebou samotným. Bojem proti ostatním se sám obětí stává, přestože nerozumí, co se tu odehrává. Neznalost pravidel neomlouvá, přestože nemáte tušení, že stali jste se hercem na pódiu před publikem. Jeviště je vaším domovem dnem i nocí, kdy na sobě kabát v podobě těla máte, že nejste tělo ale duše přitom vůbec nevnímáte. Kdo však pozná, jak hloupě si hrál, již nebude obětí systémových pout, bude moct tvořit a stavět, bude moct životem plout.

Čím bláznivější slova, tím více pravdy v nich, jen málo lidí to pochopí, zařadím ta slova do úvah a utopií, ať se v tom lidé netopí. Smí mávnout nad vším nebo jen obdivovat výplod, který zdá se být hodný člověka, pod dávkou alkoholu a drog. Smí opovrhovat, smí smát se a také smí naslouchat a věřit. Je tolik možností a tolik variant, ani nedomýšlet raději, avšak jsou tu lidé, co hledají utrpení a přesto chtějí naději. Jsou lidé co mají ráj na Zemi a téměř nic bolestného jim bolest nečiní a pak jsou tu lidé, co z maličkostí, veliký problémový cirkus učiní. Baví mě tvořit, baví mě sledovat, baví mě žít a přesto zemřel bych v jediné vteřině s úsměvem na tváři, mělo-li by to tak být. Neočekávám, přijímám a vlastní slova zde beru jako zábavnou hru, kterou Vám tady předkládám, lepší a ucelenější formu nedovedu. V tom je to kouzlo, kdy předat lze jen těm, co znají stejně jako vy, či více nebo jen o malý píď méně a je jedno z jaké jsou země a v jaké platí měně. Vše je jen fraška, stejně jsme jedno a totéž, energie která proplouvá celým vesmírem a kdo chce může to pocítit, být všude a nikde a nebo létajícím Čestmírem.

Můžeš lézt po čtyřech, můžeš padat a můžeš se vznášet, ty tvoříš, co uděláš a co tvé další kroky budou obnášet. Jsi tvůrcem svého života, svého smutku i svého štěstí, tak se konečně nevymlouvej na druhé a na neštěstí. Tyto výkony jsou hodné zlatých lvů, kdybys opravdu člověče chtěl, máš před sebou šňůru zlatých dnů. Cesty poseté diamanty, kdy nezajímá tě cíl, kdy cesta stává se tvou cílovou poutí. Je na tobě, jestli tě něco nezarmoutí a nebo se tvůj život zhroutí..

Tolik k té šachovnici, kde bílá a černá políčka jsou, ovšem to záleží na úhlu pohledu, ani ty políčka neexistují tak, jak se možná zdá. Slova jsou velmi nedokonalá, ovšem kdo pochopil, ten již zná, že situace nejsou černé ani bílé. Ten kdo je takto vidí, je stále jen obětí her, která mají svůj tvořivý a manipulační charakter, kterou oběť nepoznává a nelze jí předat tato poznání. S tímto vědomím tvořím a do světa dávám, bez předsudků a domněnek. Pro lidi, co nevidí a pro ty, co vidět chtějí i pro ty, co vidí a nic nového to pro ně není.. nechť ta slova upadnou v zapomnění a nebo jsou tištěná do novin, vše jim dovolím.. stejně se neptají.. vše je tak, jak být má..