Pravé štěstí vychází Vás! 

Vloudil se mi tak jednou do poznámek jeden hezký nápad tvorby, těšil jsem se na ni, ale nepřišla vhodná chvíle, až byla skoro zapomenuta. Až nyní vím, proč si ji tak dlouho schovávám v poznámkách. Jsou to útržky toho, co projde kolem mé maličkosti s povšimnutím, co zaujalo, co jsem chtěl, aby mohly spatřit oči světa. Občas když lidé vytvoří lahodné jídlo s láskou a obdivuhodnou péčí, nechávají si ten nejlepší kousek na závěr svého kulinářského i degustačního prožitku. Někdo tomu říkává: "dát si třešničku na dortu" - vypadá to, že moje mysl čekala na takové rozloučení - nevím ani, jestli tvořit ještě budu. Je toho totiž tolik, co nevím a přesto jsem za to vděčný! Jaká nuda by to byla, znát své kroky budoucí. Bylo by to jako rozbalovat si dárek a vědět přesně, co v něm je, to by přece nebylo překvapení, mohli bychom je jen předstírat, ale to bychom klamali sami sebe i ty, co nás obdarovali a my se přece nechceme připravit o překvapení! Naštěstí je život neustálá změna a tak se vše mění i mé poznatky a ten poslední se mě týká ze všeho nejvíce, je přece udělán s láskou přímo pro mě, abych prozřel, je to moje třešnička na dortu.

My si tu pro pochopení musíme na věci sáhnout, musíme je vidět nebo slyšet či ochutnat. Teprve tehdy máme prožitek na základě vlastní zkušenosti a ten je většinou nepředatelný! Stěží dítě uvěří, že spadne, než si to opravdu nevyzkouší a neodře si koleno. Většina lidí pak dojde k závěru, že je lepší jít s rozvahou, než padat z nedostatku pozornosti, které této chůzi věnujeme. Je třeba se "spálit". Tak nějak se to přece říká, ne? Ale co když je prožitek naopak krásný a přesto je to past? To by mohl být úvod k mému poznání a doznání. Nevidím nic krásnějšího, než si ještě dopřát zakončení toho všeho, dát si tam tu třešničku na dortu a popovídat Vám, co rádi čtete ty moje dlouhé a rozsáhlé útržky rádoby "moudrosti mou osobou zažité a předané široké veřejnosti".

Naučil jsem se mnohé za tu dobu, co jsem pracoval na svém sebevývoji. Když jsem zjistil, že situace jsou jen situace a je jen na mě, jaký jim dám význam, bylo krásné měnit svůj svět. Nebyly to růžové brýle, protože mnohé opravdu funguje přesně tak, jak jsem to podával. Je to lákavá možnost změnit vše, co jste viděli jako obyčejné, na něco krásného a úžasného! Nebo změnu problémů na výzvy a možnosti k růstu, na které se těšíte, to je přece lákavé! To je především naučení se ovládání mysli tak, aby nám sloužila v pozornosti k tomu krásnému a objasnění, že to co krásné není je tu právě proto, abychom se tu učili. K poznání, že si vše tvoříme sami a budeme-li hledat to "špatné" a stěžovat si, život už nám dá důvody si postěžovat. Vybral jsem si vědomě opačně, život mi dával prostor k tomu, abych se radoval, vyřeší se Vám tím problémy - protože žádné nejsou a budete mít najednou obrovský smysl života. Děláte si co chcete a přitahujete si co chcete, zní to úžasně, co říkáte? Je to jako kdybyste jedli jen třešničky na dortu, je to reálné a možné, vyzkoušel jsem to!

Přesto všechno je to past.. Krásná a těžko odhalitelná, proto pozor na moje příspěvky, abyste se neměli také tak krásně, když půjdete podobnou cestou. Vlastně by to mnoha lidem pomohlo, nebylo by mnoho nemocí, nebyly by deprese, lidé by se měli rádi a spolupracovali a problémy by přestaly existovat a výzvy by se začaly řešit! Říká se tomu bílá magie, přetváříte pomocí mysli a srdce svůj svět vnější i vnitřní. Je to ovšem práce s myslí, myšlenky tvoří - tedy mohou tvořit i bořit, já tvořil pro sebe i ostatní. Je to založené na přetváření vnějšího světa, kdy mysl zaměřuje pozornost tak, jak já chci a pro dobro všech - když ji mám pod kontrolou, mohu tvořit třešničky na dortu. Mnoho lidí tvoří nevědomě a bohužel tvoří různé výkaly, v kterých se brodí. Ovšem ani jedno není trvalé a pravé! Obojí je hra s myslí a to ať už vědomá, či nevědomá.. V jedné roli ji tvoříme záměrně a v druhé jsme naprostou obětí, otrokem své mysli. V mém případě byl tvořen pocit štěstí na základě vnějšího světa, který přinesl světlo do vnitřního.
Naprosto jiný level je budovat své vnitřní světlo a pak není třeba žádné manipulace, naopak smyslem je vypnout svou mysl a stát se jen pozorovatelem. Lidé mají v hlavě tisíce myšlenek a desetitisíce myšlenek každý den, zkuste si tam nemít žádnou! Těžké? Nemožné? Pak to bude nemožné.. tohle mám za sebou, ovládání mysli je možné a potřebné, aby člověk mohl pokračovat cestou sebevývoje. Největší tvoření je na základě vnitřního světla, bez manipulace mysli, skrz intuici - nebo hlasu srdce 💖 Někdo tomu říká šestý smysl, pak teprve v sobě budeme nosit pravé a trvalé štěstí, které nezávisí na vnějším světě. Je to přímé napojení na zdroj této energie všude kolem nás a objevení tajemství, že i my jsme touto energií, je tedy v nás a tak vyzařuje zevnitř směrem ven!

Slyšel jsem o tom takový jeden krátký a úchvatný příběh. Bůh si v tom příběhu tak přemýšlí před stvořením života. Vytvořím člověka, který se zde na Zemi bude učit žít. Bude objevovat sám, co je správné a co ne, dopřeji mu osobní zkušenost a nechám ho svobodně se rozhodovat, osobní zkušenost je totiž tak nejcennější, co mu mohu dopřát. Kam ale schovám to největší tajemství? Kam umístím tu navigaci, tu lásku a energii, kterou tu má objevit? Kdybych jí dal na horu, vyleze tam, to by bylo snadné a nevážil by si toho, nepoznal by podstatu a zneužil to ve svůj prospěch. Když to dám pod vodu, potopí se tam, to také ne. Já už vím, schovám to tajemství přímo do něj, do jeho nitra, tam ho jen tak hledat nenapadne! A tak to tedy je, v našem nitru najdete vše, co hledáte a nebudete mít pak potřebu si něco dokazovat, na něco si hrát nebo dokonce si nějak závidět či škodit. Já se tolik zaměřil na ten vnější svět, že mi i přes to vše krásné přítomnost utíkala, nebyla prožívána tak, jak ji prožívat lze.. Bez emocí, protože vše krásné je již ve mě a to my nikdo nemůže vzít 💖 K tomu vedla dlouhá cesta, kterou bych rád popsal a v které jsem také uvízl.

Představte si, že lezete na velkou horu, kde je schované štěstí! Tato hora je nesmírně vysoká a nesmírně široká a různě krkolomná a plná mlhy. Vždy vidíte jen na ten jeden krok dopředu a tak se vám klidně i může stát, že jak je hora nepravidelná, můžete místo k vrcholu i lehko změnit směr a jít nevědomě dolů. Můžete se také motat v kruhu, můžete nalézt kopeček a naivně se domnívat, že už jste nahoře. Jenže pak zjistíte, že ta hora stále pokračuje vzhůru! A tak se ztrácíte a nacházíte a hledáte ty cesty, až vám unikne i samotný význam. Ta cesta Vás třeba i kolikrát vůbec nebaví, protože hledáte jen ten cíl, ten vrchol. Tolik jste se upnuli na cíl, který není ani vidět, až je to frustrující.. Pravdou je, že není důležitý ten cíl, ale ta cesta! Není možné být spokojený, když stále chceme to, co nemáme a co je v nedohlednu. Pravé štěstí je právě ukotveno v tom být vděčný za to, co máme, místo zaměření se na to, co nemáme. Lze si vychutnávat každý krok, přestože neznáme další - teprve poté můžeme stoupat. Cesta je tedy cíl, kdybychom opravdu došli na ten vrchol, ztratilo by opět vše smysl a my bychom hledali větší horu a pak zase větší a co když bychom vylezli na Mount Everest, co potom? Tam je jen chvilkové štěstí, můžete být sebebohatší ve vnějším světě, ale to Vám trvale štěstí nepřinese. To trvalé štěstí a kompas máte uvnitř sebe, vy jste tím vrcholem všeho uvnitř sebe samých. Nevíte cíl, víte jen kroky tvořící cestu, která se nekonečným cílem stává a až Vám to dojde, přestanete lézt po horách a nebudete dál vyhledávat obdiv a slávu od okolí nebo potřebu hrát si s myslí, protože Vám stačí být ve svém středu.

Děkuji za pozornost, sám sobě děkuji, že jsem si ještě dopřál tuto krásnou hru své mysli. Takovou třešničku na dortu, která mě dostala na krásnou a úžasnou pomyslnou horu, kde jsou tyto třešničky volně rostoucí a nyní se uvidí, co další kroky přinesou, když se stanu pozorovatelem, poutníkem 🍀 ☯️