Pírko plulo po vodě

Plulo si pírko po vodní hladině,
zamávalo odlesky svými,
mířilo si to tak zpříma jak po pěšině,
až zavadilo a stalo se součástí s prstíky mými

Sevřel jsem pírko nohou svou 
zvedl je se zaujetím do rukou
začalo se blýskat pod pohledem slunce
barvy se střídaly jinak než pod vodou

Zářilo s odlesky fialové a modré
i zelená přišla se podívat
vše to v těch kouzelných barvách hrálo
na to představení nešlo se nepodívat!

Nikdo nevybíral vstupné
místo jsem měl v první řadě
a tak je to v životě stále
když koukáme kolem
ne jenom, když jsme v sále.. 

Vytvořte si webové stránky zdarma!