O SMRTI A ŽIVOTĚ JAKO CYKLU

O smrti a životě jako cyklu 🙏☯️

Umíráš.. právě v tuto chvíli a s každou další sekundou je tvé tělo v procesu stárnutí, je blíže smrti. Život zde je pomíjivý, není jisté, že se zítra znovu nadechneš. Nelpi na zítřku, zítra tu již nemusíš být, avšak život jde dál i bez tvého těla.

Je jen jedna jistá věc zde na Zemi a tou je smrt. Mnoho lidí se jí snažilo obejít, měli z ní strach, šíleli z ní. Lidé běžně svým snažením našli opak, přišla si pro ně ještě dřív. Život je neustálá změna, nedá se v něm na nic spolehnout, kromě smrti.

Pokud hledáš jistotu, zaměř se na smrt, ta je jistá. Nevíš jen kdy a jak, ale přijde si pro tebe. Utop se v ní již teď a osvobodí tě. Zemři, abys konečně začal žít milý člověče. Nic z tohoto světa si neodneseš, nic hmotného, žádnou slávu ani majetek.

Mnoho z lidí nezačalo vůbec žít, stále se jen zaobírali starostmi lidských útrap. Utekl jim celý život, aniž by jej zahlédli. Veškeré radosti hledali jen v hmotném, radosti vyprchaly a co jim zbylo? Hledali jistoty a zapomněli na tu jedinou a největší.

Starosti a útrapy života přijali za jistotu, seznámili se s nimi, poznali je a dostali tedy pocit, že jsou zde jistotou. Neznali však smrt, báli se jí. Lidé se bojí toho, co neznají. Smíří se raději s šílenostmi života a vezmou je za své a přirozené, než aby hledali.

Co je přirozenějšího, než je smrt? Týká se každého z nás. Staré lidi společnost raději přehlíží, nevidí, vyhýbá se jim. Lidé lžou o svém věku, maskují vrásky a dělají si melíry, když vlasy přestávají mít přirozenou barvu. Lidé se rádi dělají mladší.

Koho tím však oklamávají? Smrt? Život? Sebe? ☯️ Smrt si starosti nedělá, ví dobře, že si pro tebe jednou přijde, nespěchá. Život si také nedělá starosti, bude tu i bez tebe. Lidé dělají přesný opak a proto tu jsou, učí se rozeznávat, na čem záleží.

Lidský život je k poměru života jako takovému až směšně krátký, jako by téměř ani nebyl. Jaký má tedy smysl dělat si starosti ze smrti? Lidé ani nezačnou pořádně žít a už se bojí smrti natolik, že se připraví i o ten krátký čas zde na Zemi, není to snad hloupé počínání a mrhání životem?

Možná ti to přijde jako deprimující příspěvek, pro mě je přirozený jako život. Není důležité tolik to hmotné okolo. Moje tělo je pro mě jen schránka, oblek, abych mohl zakusit tuto hru a objevil, že život jako takový byl vždy se mnou, ve mně samém.

Jedině tak jej mohu plně prožívat, když jej objevím v sobě. Tak jako smrt, je stále mou součástí, je jistá. Proto pro mě není nijak deprimující a děsivá. Co když je smrt a život totéž? Cyklus, jež se neustále opakuje a prolíná jako jin a jang? ☯️

Nezáleží mi na schránce, záleží mi na cyklu, pak pro mě není smrt děsivá, je přirozeným procesem, kdy vznik a zánik probíhá současně 🙏☯️ Když něco končí, něco nového začíná a po čase to zase zanikne, to je jisté. Nic netrvá věčně, vše se mění.

Představa času a smrti lidi uvedla do šílenství. Z nadhledu čas neexistuje, je to lidsky pojatá definice vztahující se zde k principům na Zemi, které člověk povrchně uchopil a popsal. Zánik se prolíná se vznikem, kdy smrt znamená odložení těla.

To přesahující tu však vždy bylo a vždy bude, tam je zánik a vznik další hrou hmotného světa. Iluze a pokud se s ní ztotozňujeme, je tento zánik naprosto deprimující! Proto medituj nad smrtí a přijmi ji jako přirozenou součást tvé cesty poznání.

Zavři si oči a přijmi, že tvé tělo umírá. Přijmi, že smrt přijde a nemůžeš jí zabránit. Přijmi ji jako přirozenost, s kterou umírá vše, co si o sobě nyní myslíš. To vše postupně zaniká. V té chvíli můžeš objevit něco přesahujícího, až se vzdáš všeho, na čem nezáleží, objevíš to podstatné 🙏☯️💜