NEVĚDOMOST

Mám chuť, píši tedy na téma nevědomost🍀☯️

Carl Jung se v jedné ze svých knih zmiňuje o indiánském náčelníkovi, který mu řekl, že většina bělochů má napjaté tváře, zírající oči a kruté chování. "Běloši pořád něco hledají," řekl mu náčelník. "Co vlastně hledají? Zdá se, že pořád něco chtějí. Jsou stále neklidní a nespokojení. My nevíme, co chtějí. Myslíme si, že jsou šílení." Lidé znali vnitřní nespokojenost dlouho před vznikem průmyslové civilizace, ale v západní společnosti, která dnes zahrnuje téměř celou Zemi, se tato nespokojenost projevuje obzvláště silně. Neustálým neklidem, strachem a odporem přijímat přítomný okamžik, se vytvořila již kolektivní disfunkčnost, která ovlivňuje a svazuje naší civilizaci natolik, že se stala nešťastnou, nebezpečnou až bezohlednou.

V tomto směru naše civilizace pokračuje neustále, nyní je tedy hrozbou nejen sama sobě, ale také veškerému životu zde na Zemi a dokonce i životu kolem. Čím to je, že jako společnost natolik ohrožujeme život nás všech? Jak jsme mohli přijmout tak velké aspekty a následky dění za normální, kdy jsme doslova vytvořili jedovaté prostředí a zamořili vodu, půdu i vzduch? Nelze ukázat jen na jednotlivce nebo určité korporace, ačkoliv s těmito aspekty žití a šílené koexistence někdo přišel a jejich základ zde nastavil, může za to kolektiv jako takový. Každý kdo přijal a podporuje tyto aspekty "žití" se na tom podílí. Ovšem pokud mám za sebe poukázat na viníka - může za to stav mysli jedinců i společnosti, tedy stav vědomí lidstva jako takového, neboli kolektivní nastavení celku.

Za tím vším stojí v první řadě stav naší nevědomosti, dala by se přirovnat ke ztotožnění se s myšlenkami a hodnotami, které jsou předmětem naší touhy i naší nenávisti. Pro naprostou většinu lidí je to zcela normální stav, v kterém jsou doslova ovládání egoistickou myslí a potřebami naplnění svého povrchového velkého "JÁ" ... Společnost je v obecném měřítku tedy neustále nespokojená, znuděná a nervózní. Planeta je těmito lidmi přeplněna a jak by zhruba řekl Bukowski: "je to jako v nějaké hororové hře, neboť tito znudění a nešťastní lidé plodí další nešťastné a znuděné lidi" - tím tento koloběh pokračuje do ještě větší "nešťastnosti a znuděnosti", stále více lidí trpí depresemi, páchají sebevraždy a vymýšlí pošetilosti, jak si ukrojit více šťastného koláče pro sebe.

Nevidí již následky a nedochází jim, že tento koláč je neustále masakrován krájením a tedy žádné štěstí nepřinese. Jsou to hry intrik a boje ve službách myšlenky mít se lépe než ostatní, být lepší než ostatní, namísto původních hodnot naznačených náčelníkem na začátku. Jinými slovy je koláče třeba tvořit a dávat, tím bude koláčů stále více. Soupeřením o ně jich je jich stále méně a i když uzmete kus, bude potrhaný a potřísněný krví toho šílenství kolem, jež se projevuje bojem.

Jsou to dvě naprosto odlišné cesty. Jedna vede cestou prosperity a hojnosti, laskavosti, druhá je cestou nedostatku, boje a nedůvěry. Tyto cesty se v rámci jedinců různě prolínají v ohledech mnoha aspektů, návyků a fungování ve společnosti. Není pro nás a ani pro ně však omluvou, že lidé kolem jsou nedůvěřiví, v nedostatku a v boji. Tím že budeme stále stejně naladění, kdy budeme nadávat na tento systém a na lidi.. tím se nic nezmění a naopak to vše jen prohloubí tuto vlnu nenávisti, boje a poměřování.

Píši tento článek, protože nestojím o poměřování si svých krvavých koláčů, začal jsem tvořit koláče štěstí bez pachu krve, které jsou pro všechny a jedinou podmínkou jak si jej vychutnat je přijetí jej s láskou. Lidé znající ovšem jen krvavé koláče se bojí tohoto šťastného pokrmu. Mají pocit, že si vše je třeba zasloužit a proto se krvavé a šťastné koláče navzájem vylučují. Přitahují naprosto jiné typy lidí.

Tento zmíněný koláč štěstí totiž nelze ukrojit jinak, než láskou a přijetím. Takovou změnu přijetí lze udělat za mou maličkost jen zevnitř, nelze ji udělat na oko jen z vnější. Je to příklad změny v přirozenosti a rovnováze nás samých, kde se nás již právě tyto šílené boje o koláče už netýkají. Nejsou pro nás už vábné, nechutnají nám, odpuzují nás a známe již lepší recepty a co naplat, že se tedy obecně peče jinak.. to že se něco dělá hromadně ještě totiž neznamená, že je to dobré! Co je to tedy nevědomost a jak ji probouzet do vědomí?

Je to v tuto chvíli běžný stav téměř naprosté většiny lidí, problém je, že oni nemají tušení o tom, že se to děje a že svět ve kterém vyrostli jim dává základy k manipulaci. Jak výstižně sdělil Noam Chomsky: "Běžná populace nemá ponětí o tom, co se děje a nemá ani ponětí, že nemá ponětí." V tomto stavu ovládaném naší egoistickou myslí v ustavičné nespokojenosti, nudy nebo nervozity si lidé neuvědomují, protože je to již přijatá součást života. Považují to za normální zrovna tak, jako si například nevšímají tikotu hodin, dokud se nezastaví. Když se ovšem zastaví, můžeš se dostavit pocit úlevy.

Mnoho lidí má snahu tyto stavy přehlušit alkoholem, drogami, sexem, jídlem nebo dalšími činnostmi, jež odvádějí jejich pozornost především od nich samých. Lidé se v tomto stavu přímo děsí být sami se sebou v tichosti v jedné místnosti. Jak řekl jednou můj kamarád: "Nesnáším se natolik, že když zůstanu v jedné místnosti sám, pak musím odejít! Nemohu s tím blbcem trávit čas v jedné místnosti." Ovšem zmíněné metody úniku od sebe přináší samozřejmě jen přechodný pocit úlevy, nikdy totiž neutečete před sebou samým, před sebou samou. Kamkoliv půjdete, půjde tento "blbec" s vámi, je na čase se s ním tedy prvně usmířit, přijmout jej a také to co se děje kolem a jak to probíhá ve skutečnosti?

Utíkáme! Stále a před vším, jako společnost jsme v režimu odmítání všeho, co se nám nelíbí, vymlouvání a přetváření reality házení chyb na druhé a odmítání zodpovědnosti. Tím se nám vytváří jak jak říkávám "bludný kruh" - ten má za následek vytváření si umělého prostředí plného umělých představ o sobě samých. Je to svět klamů a kdokoliv nám do tohoto světa nepasuje je v mysli kamenován, přičemž naše jednání je neustále omlouváno případně jsme-li již velcí psychopati -> tak kritizováno.. Můžeme za vše nebo za nic, tyto extrémy jsou u nás oblíbené.

Svět se zbláznil a to doslova, pobíhá kolem nás tolik šílených lidí plných chaosu a "téměř nikdo" si toho na oko nevšiml, neboť je to podporováno, tvoří to chaos a odvádění od vědomého stavu plného přijetí, zodpovědnosti a práce na Sobě. Stavu, kde nejsou nadřazení a ani podřazení lidé. Jenže tento stav ohrožuje naše ego, naše vybudované představy našeho já a o světě kolem a tomu se naše já tedy brání! Nemůže dopustit, aby se zbořilo vše postavené, vše co dobře zná a v čem se poznává!

Je to děsivá cesta za svobodou, před kterou lidé raději utečou vždy, když se jich něco jen dotkne. Odmítáním všeho co je se tedy rozehrála hra nevědomosti, která vládne světu. Vyvolává neustálou nespokojenost odmítáním reality. Hluboké nevědomí se slučuje s násilným a enormně toxickým prostředím negativních myšlenek, jež vytváří negativní energetické pole ničící každého, kdo si to neuvědomuje a tím pádem není schopen a ani ochoten se bránit. Je to dokonalá hra George Orwella 1984, rozdíl je v tom, že si lidé ani nevšimli, že se stali otroky a už vůbec ne, že se stali především svými vlastními otroky, bránícími se ve lžích a iluzích pravdě, realitě, opravdovému světu a jeho pravým hodnotám.

Příroda neničí, miluje, roste a prosperuje, není to dobou jak se říkává, je to námi, že jsou války a boje. Ruku na srdce - tato planeta zde může být i bez nás a jaká pak bude doba? Jaké budou pohromy, když tou největší pohromou je nyní v tomto nastavení člověk sám? Ale nemusí to tak být, máme velkou moc povznášet a tvořit, byly nám dány dary, které člověk obecně nepojal a zneužil ve vlastní prospěch, umíte si představit co vše bychom společně dokázali, kdyby to bylo naopak? Mám pak dobrou zprávu, chce to začít měnit svůj svět a to hned teď, chce to ještě více ohleduplnosti a trpělivosti pro ty, co to ještě nevidí a také říct razantní ne, kde je touha vtahovat nás do těchto her.

Pokud mám na závěr napsat nějaké rozdělení vědomého a nevědomého, napíši, že je to nemožné! V první řadě je třeba upřímnost a touha práce na sobě bez poměřování, ale s viděním darů i nebezpečí dalších spolutvořících. V různých aspektech jsme na tom různě, je to soubor nepopsatelných možností, jež zapadají do celku a vytváří energetické pole a hodnoty každého jednotlivce, jež ovlivňuje celek ☯️

Pokud si udržujeme bdělý vědomí stav, netýkají se nás žádné hry v podobě útoků a ochran - boje temnoty a světla. Přirozeně pokud jsme vyrovnaní a ve svém středu, pak máme svou energii pod kontrolou. Jinými slovy kde je světlo, tam nemůže být tma a právě bojem se tyto energie prolínají, přičemž světlo přestává být světlem a jen si opět něco myslí o své "nadřazenosti" - je to další iluzorní hra duchovního světa "duchovně bojujících lidí" ☯️

Nejlepším měřítkem jsou tedy vypjaté situace, tam se přesně projevuje naše úroveň vědomí a vyzrálosti v duchovních aspektech. Nevědomí lidé se běžně v těchto situacích dostávají do paniky, strachu, zlosti a dalších emocí, jež neumožňují zachovat klidné řešení. Nemají na výběr, jednají chaoticky a stávají se ještě více nevědomými a bezradnými. Naopak vědomí lidé se ještě více ponoří do sebe, zachovají klid a vědomé řešení a to nejlépe jak dovedou. Bez strachů a paniky jsou naopak směřováni ještě k bystřejším a vědomějším řešením, které by je normálně nenapadly. Naprosto se oddávají přítomnému okamžiku bez strachů a předsudků s řešením situací s nadhledem a zvážením různých možností. Tyto situace jsou tedy krásnou zkouškou a možností růstu a nebo se ještě většího utápění se v nevědomosti a destrukci.

Pokud si toto uvědomíme zjistíme, že ztráta této podstaty ega není nic děsivého, ale je to naopak ta nejkrásnější cesta do neznáma. Nevíme co a jak, cítíme co a jak. Udržujeme si stav bdělosti, přítomnosti a každý okamžik se může jevit jako neopakovatelný krásný zážitek! To je za mě tajemství života vedoucí ke štěstí, nečekat na ně, ale prožívat je neustále. Cesta se v té chvíli stává cílem a noční můry se rozpouští. Vše jde s lehkostí, vše je snadné. Vnímáme své tělo, své myšlenky, emoce. Pokud jsme takto pozorní, není možné být nešťastným člověkem ani na tak chaotickém a šíleném místě, jako je Země! Ve skutečnosti je to totiž nádherné místo plné nádherných lidí, co o tom jen ještě nemají tušení.. Toť to je můj článek o nevědomosti zde na Zemi, s pokorou a láskou předávám dál a děkuji za inspiraci života k napsání🙏💖✨💚

Ektara tentokrát inspirován krom života také dalšími úžasnými tvůrci, kteří se prolínají příběhem a především Eckhartem Tollem a knížkou - Moc přítomného okamžiku ✨🍀

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky