Netřeba chápat

Cítíš štěstí jen napůl, však chtěl bys ho víc?
Tak vzhůru vzhlédni, pohlédni na měsíc!
Vidíš ty hvězdy, vnímáš to nebe?
To vše co pozoruješ, je součást tebe.

Nemusíš rozumnět, netřeba chápat,
snaž se to cítit, nechceš-li strádat.
Jaké jsou pocity, když vnímáš vesmír?
Teplé a hřejivé, jak z lásky elixír?

Jsou naše vlastní, jsou to stvořené pocity
nebo jsou seslané, pro radost, pro lidi?
Jak je to tedy s nimi, proč a kde se tvoří
nebo je to objednávka, chtěného zboží?

Každý zná odpověď, stačí když bude chtít,
opravdu každý, ty pocity své může mít.
Ne jen když vzhlíží do nebe a ne jen pro sebe,
stáčí jen chtít a každý tou odpovědí může i být.