Lidé jako soudci
Obvykle lidé nemají potřebu se ptát, soudí předem s horlivými emocemi/nemocemi klidně zcela bez otázek a bez pochopení :)
Kdyby šlo předat to nepředatelné, budeme se teď všichni smát, jak mnozí mohli být tak slepí, ale to nelze, tudíž se pokusím alespoň logicky předat to hlavní, logika je lidem totiž nejpřednější, přednější než cit, bohužel O:)
Typičtí přísní soudci, tedy lidé - nepotřebují informace, něco vidí, slyší a ihned odsoudí..
Ale jak pracují soudy? Pokládají otázky a dostávají odpovědi, shromažďují veškeré informace, pro co nejpřesnější posouzení.
Jde žena s klukem a má ho na vodítku (ano.. čtěte správně, na vodítku !) a ten kluk se vzteká a vyvádí, chce utéct.. -> Únos! Týrání.. omezování svobody, ta žena patří do blázince, na léčení - to je v jejich očích a myslí naprosto patrné.. A tito soudci to dávají najevo - pohledem, připomínkou nebo rovnou útokem.. Co když je ovšem žena silnou matkou, která se stará o velice mentálně handicapovaného kluka, který má snahu utíkat a již ho nezvládá a právě proto skrz tento prostředek to ještě nevzdává a i přes ty šílené a těžké podmínky ho bere ven na procházku.. dokážete si to představit? A najednou tu máme z bláznivé ženy silnou matku, tak silnou, že to nevzdá.. najednou má váš obdiv a podporu! Jako lusknutím prstu je po uvědomění vše jinak, situace ale vypadá stále stejně.. Jdou na procházku lesem, kluk je na vodítku a stále křičí a lomcuje místy s sebou i vodítkem i mámou - je to ovšem z radosti, že šel ven a možná se taky místy vzteká, že nemůže utéct úplně..
Jinak žena z příběhu je moje mamka a klukem je můj brácha. Tento příběh byl pravdivý a přidám další, tentokrát se stal přímo mě. Vedu brášku na autobus městem.. on stále poskakuje a řve a o to víc, když ho zastavuji ještě před nádražím a vytahuji z jeho batohu peněženku s průkazkou na prokázání jeho stavu.. jsem napaden kolemjdoucími! Odsouzen předem, protože jsem v jejich očích zloděj a právě si podávám malého kluka.. vůbec jim nedochází, že jsem jeho brácha, co se jen snažil, abychom se oba mohli dostat domů.. a také jim nedochází, že brácha uteče kamkoliv ho napadne a klidně se nechá srazit autem, protože ho ani nenapadne, že by se něco mohlo stát.. ale to už je život.. tuto situaci dokáže vyvolat soud předem :)
S horkou hlavou děláme šílené věci, ta horká hlava rozpoutá totiž proud emocí, které nedovolují myslet. Za prvé se vždy uklidněte, než začnete strkat nos tam, kde se Vás to netýká, třeba zjistíte, že situace je naprosto jinak, než se na první pohled může zdát. Když budete chvíli pozorovat situaci a zkusíte se do toho bez předsudků vžít a poté shromáždit a vyhodnotit informace, možná zjistíte, že je vše jinak. Když si stále nebudete jistí, zeptejte se ještě raději, jestli můžete nějak pomoct - kdyby se mého bráchy zeptali, ignoroval by je, protože neumí mluvit a dotyčnému by to došlo, případně by to slyšel ode mě a nakonec by mi třeba ještě pomohl ho podržet, ať tolik nevyvádí.. možná by konečně došlo k pomoci místo k útoků a dotyčný by mohl mít dobrý pocit, že opravdu pomohl..
Dívám se na svět již jinýma očima, uvědomuji si, že je třeba se ptát, když mi něco není jasné - to je přece logické. Prvně se snažit pochopit a až pak si udělat názor a jednat. Prvně zjistit a vcítit se do situace dotyčných a až pak můžeme mít představu, ale jen představu. My jsme totiž neobuli boty dotyčného a neznáme dopodrobna ty důvody, emoce a pocity, které se v něm skrývají a pokud ano.. jste úplně jinde!
Pokud jste jinde, dobře víte - cítíte, že tohle je jen začátek a že vše není o tom pochopit logikou O:) Pokud vnímáte a cítíte až tak, že dokážete vycítit i pocity a pohnutky ostatních, nebyl tento článek pro Vás a já Vám gratuluji, že jste došli tak daleko 🍀 Je nás jen malé procento.. postupně ale narůstá 🙏 Krásný den všem 💖