Kouzlo zapomnění

Můj příspěvek začíná v metru.. sleduji lidi kolem sebe a říkám si.. "Co se Vám to proboha jako stalo? Proč ta skleslost, nepřítomnost.. vyhýbavé pohledy.. Cítím za Vás určitou lítost, vždyť vy jste snad už úplně zapomněli žít?! Kam se poděla všechna ta radost z přítomných chvilek, jako když jste byly ještě dětmi a ještě vám nikdo nestihl povědět, že život je vlastně obyčejné a všední místo? Lhali Vám.. je to neuvěřitelný dar a vy byste měli pocítit vděčnost, že tu vůbec můžete být!" Kdy se lidé vzbudí a začnou si všímat věcí kolem sebe?

Praha.. velké město, hlavní město, je tam tedy velké množství lidí a téměř na každém metru čtvrtečním na někoho narazíte. Pravděpodobně to bude na někoho, kdo tam vlastně ani není a dokonce ani neví o tom, že tam není a právě o tom tento příspěvek je! Je to stav autopilota a nevědomých naučených režimů. Kamkoliv se pohnete je potkáte, nákupní centra jsou jimi přeplněna, ve své podstatě je tam každý sám za sebe. Zvláštní kouzlo zapomnění, při kterém jste sami v davech dalších a dalších jednotlivců, tedy kouzlo, kde v davu člověk zmizí a ocitne se docela sám ve společnosti dalších osamocených lidí, kteří tento dav tvoří.

Je to šílené, ale nedá se říct, že mě to mrzí, je to v pořádku a má to tak být, vše má svůj důvod a smysl, netrápím se tím. Je to taková ta záležitost, která se dá popsat formální lítostí. Nenesu za to odpovědnost a dobře si uvědomuji, že naprosto nic se zde neděje náhodně, vše je tak, jak má být 🍀 Každý na to musím přijít sám, není žádná možnost to předat, snad jen být inspirací. Přeji všem na cestě za tímto poznáním hodně trpělivosti a přítomnosti prožívané srdcem! Nyní je v módě hledat ve vnějším světě něco jako štěstí a navíc mnozí lidé ani nemají ponětí, co to to štěstí jako je.. a tak se stále někam ženou a ani neví za čím. Bojí se hledat uvnitř a přitom je to jediné místo, kde naleznete naprosto všechno 💖🍀