KDYŽ SE NECÍTÍME VE SVÉ KŮŽI

Když se necítíme ve své kůži 🙈

Neberme na lehkou váhu, pokud se necítíme dobře. Mávnout rukou znamená, že si neuděláme čas sami na sebe, že sami sebe nebereme dostatečně vážně. S tímto přístupem se problémy nezlepší, ale naopak prohloubí ☯️

Je v pořádku cítit se otráveně, unaveně, rozlobeně, bezradně, nemocně, ublíženě, bolestivě. Je mnoho dalších ne zrovna příjemných stavů, které si každý dle libosti může dosadit, je v pořádku to prožít, ale není v pořádku to neřešit! Koledujeme si pak o pořádné vyřazení a zastavení z tohoto kolotoče, ke kterému slouží často nemoc nebo úraz jako možnost k zamyšlení se nad sebou a svým životem, je to ve své podstatě "dar" před úplným sebezničením 🙏☯️ My si ovšem často místo toho jako hlupáci ještě říkáme: "co jsem komu proboha udělal.. za co.. to si nezasloužím.. proč je na mě život teď tak hnusný?!" - ale za to nemůže život, to my jsme v tu chvíli hnusní a bezohlední k sobě samým a život se nám to neustále a trpělivě snaží říct skrz naše tělo a pocity. Dojde k tomu, protože jsme si nenašli čas řešit to nejdůležitější - nás samé! 🙏💜 Prostě nám to nedochází a fungujeme na jakýsi dluh, ale ten je třeba časem dorovnat a ne v něm pokračovat a prohlubovat jej.. 🙈

Co sleduji lidi, pokud to řeší, často si vezmou psychologa a nebo dovolenou. U psychologa se vypovídají, trošku se jim uleví a pak zase hurá zpět do kolotoče. Není to řešení, je to pak s takovým přístupem jen pozdržení, než bude situace závažnější a stejné je to s dovolenou. Lidé mají plno různých problémů a místo aby je řešili, utečou na dovolenou a tam dělají, jako kdyby se nic nedělo, užijí si dovolenou, načerpou síly, ale neudělají vlastně nic pro změnu a tak tedy vše začíná nanovo.. 🙏☯️ Případně si své problémy vezmou s sebou a promítnou si je i na dovolené.

Aby to mělo smysl, je třeba být k sobě opravdu upřímný! Jak se cítíte doopravdy, je to dobrý a nebo je to odpověď k tomu, že to nebudeme řešit a ventilovat? Je v pořádku a hezké, že to nechcete ventilovat na ostatní, ani by to nikam nevedlo a za chvíli by vás nikdo už ani neposlouchal, když s tím vlastně nic neuděláte.. Případně si přitáhnete s tímto přístupem ještě něco horšího - někoho, kdo to má podobně, budete si pak stěžovat, jak je život strašný, což je ještě depresivnější jako předtím, ale možná vás utěší alespoň ta iluze, že vám někdo rozumí a má to stejné. Také se může objevit někdo s komplexem "spasitele" - bude se trápit a ničit za vás tak dlouho, dokud vám nedá sbohem, což jste mu stejně říkali předem, že vám přece nikdo nepomůže (pokud jste typ stěžovatele) - mám pro vás novinku, kdyby jste dali tolik přesvědčení opačným směrem, je vám již dávno lépe 🙏🍀

Co tedy s tím, když si přiznáme, že nás život třeba i netěší a topíme se ve vyčerpání po všech stránkách nebo nám prostě jen není často dobře a cítíte se třeba unavení? Za mě je třeba v první řadě najít chuť přestat jednat jako automat, sice přijímat pocity a prožitky hořkosti, ale sledovat je, uvědomovat si je a také si uvědomovat, co je vlastně spouští a kdy se dějí. Být pozorovatelem sebe samého, vidět se jakoby z perspektivy, z nadhledu a brát sám sebe jako člověka, jež potřebuje pomoc. K tomu je třeba přiznání a prvně sebe jako člověka vidět, to jak reaguje a proč. Co se mu rodí v hlavě. Ne proti tomu bojovat, ale v tichosti se dozvědět o sobě co nejvíce, být sám sobě zrcadlem. Zjistil jsem, že lidé jež mají mnoho potíží vlastně ani sami sebe neznají, neuvědomují si, co dělají a proč.. Točí se v životě jako káča postupně vyšší a vyšší rychlostí a neřeší, že je jim pak z točení na zvracení, když tedy budu upřímný - ti lidé si sami a dobrovolně vytváří tyto podmínky hořkého života.

Nastavit nové podmínky pro svůj život a naše vnímání není jen tak, přirovnal bych to rád k pyramidě, kdy lidé rádi vidí ten vrchol. Vede k tomu však velká práce a bez žádného patra pod vrcholem se k vrcholu nikdy nedostaneme, vždy nám to jinak celé spadne. Proto je třeba pracoval postupně, dát si své cíle, své základy a priority. Nelze vše stavět naráz a nelze přeskakovat, každé patro na sebe navazuje a souvisí spolu. Pro člověka držícího se iluze, že za vše může osud - bývá velice děsivé přiznat si, že neselhal osud nebo život, ale on sám. Přiznat si to je však prvním krokem, bez kterého ani nelze začít, je to první stavební kámen. Mnoho nemocných si o sobě myslí, že jsou naprosto v pořádku a nemají tedy tendenci se léčit. Já sám o sobě si nemyslím, že jsem v tomto ohledu zdráv, neboť vždy je co řešit a na čem pracovat - případně jak objevovat ještě blaženější stavy a krásy života. Kdo si myslí, že již došel, přestane kráčet s životem a opět se oddělí se svým egem a pocitem úspěchu či cíle.. dosáhnout cíle je to nejhorší, jaký by měl pak život smysl? Za mě je tedy sám život smyslem, život a jeho prožívání je nepřetržitým cílem, prožitek, bytí, cítění jej, žití, to má za mou maličkost smysl, neboť to ostatní je pomíjivé ☀️🍀💚

Pokud přijmeme prvně tedy tu hořkost a zodpovědnost za život, začneme se sledovat, můžeme pak odlupovat plátek po plátku toho viditelného. Je to velká práce a velká zodpovědnost, pod vrstvou jsou další a další vrstvy skrývající bolesti, ublížení, programy a návyky. Je to velká nevábná cibule toho nejhoršího, co jste za svůj život posbírali a nenechali projevit. Co jste nasákli jako hnusná zatuchlá houba na vytření těch nejhorších problémů. Nevábná, smradlavá a odpuzující! 💩 Lidé se tedy této práce bojí a raději ukazují na osud, život, smůlu a nebo hromadu další lidí, kteří jim to a to udělali, nechtějí si přiznat své strachy a bolesti. Tím se sami odsoudí k ještě horším a horším zážitkům. Kdo ovšem začne, postupně zjistí, že to vlastně není práce, ale odměna - lepšit svůj život, rovnováhu, životní energii. Práce sám na sobě mění totiž životy, nezachraňuje je, ale přímo je vrací, je to vlastně naprostý základ! ☯️ Je to přirozenost, jež má víc než smysl, neboť bez tohoto smyslu života se všechny další významy bytí vytrácejí! I to je volba.. říká se, že sebevrah musí najít mnoho sil, aby si vzal život. Je to pravda, překročí své hranice a instinkty k přežití, aby si vzal život. Teď si vemte, kdyby se místo toho ničení života zaměřil opačným směrem ... ten by musel být ale šťastný! ☀️✨ Tolik síly v sobě našel a zaměřil ji na svůj odchod, kdyby jen věděl, že ve skutečnosti před ničím neutekl a že mu život neboli osud chcete-li - nachystá podobné zážitky a zkušenosti, ale ne aby jej potrestal, naopak.. aby jej naučil žít! 🙏💚

Moc děkuji za výměnu energie, za tento nádherný obraz, za propletení svých speciálních aspektů, dovedností, jež jsme si navzájem předali 🙏💜Děkuji Petra Andel Lasky Echtnerova, ten obraz je nádherný, již se těším, až dorazí 💚🍀✨

PS: Zde audio s podobným zaměřením ✨
od Moojiho 🙏💜 https://m.youtube.com/watch?v=luQIIt1oQ54&feature=youtu.be

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky