DVĚ DUŠIČKY

Dvě dušičky vzpomínají: Pamatuješ si na to, když jsme byli ještě malí? Ano.. chtěli jsme spolu zachraňovat svět.. a mysleli jsme si, že si jenom hrajeme.. Tento střípek mi utkvěl z mého snu - byl velice živý a probíhal naprosto jinak, než v našem lineárním pojetí času v tomto světě, myšlenky tam měly ohromnou moc, vše se přesouvalo podle jejich zaměření, vidět šlo cokoliv znovu, jako kdyby se to stalo v tu chvíli poprvé - se všemi emocemi a vjemy.. Chtěl jsem si z něj něco odnést, tohle mi nestačilo, než otevřu oči tak si mohu vše ještě vědomě navnímat, je to stav mezi spánkem a myslí a díky tomu přidávám podrobnější část 🍀✨ Tuto otázku položil ve snu muž ženě.. Pamatuješ si na to, když jsme byli ještě malí? (Myslel na tu danou scénu a žena to ihned zachytila) Žena se zamyslela, vše se rozplynulo do dob jejich mladí, kde si chlapeček a děvčátko hrají ještě jako děti na pískovišti a zachraňují tam celý svět ✨😁🙈 Oba viděli ten stejný zážitek, jako kdyby tam byli včera.. je mezi nimi telepatické propojení, vidí se jako malí a uvědomují si to jako dospělí - zachraňovali jsme svět - navazuje žena při pohledu na chlapce a děvčátko.. muž po chvíli dodává k tomuto prožitku, kdy plně vnímá chlapce - to jsme si ještě mysleli, že si jenom hrajeme.. Ani nevím, pro koho to píšu, spíš především pro sebe.. Ale vidím v tom příběhy tolika lidí, kdy jsou ještě nezkaženými dětmi, hrají si spolu.. kluci jsou třeba hasiči, děvčátka jsou sestřičky.. probíhá tolik her, kde jsou upřednostněny myšlenky na pomoc, ochotu a jak být přínosem.. Děti mají běžně tato ušlechtilá přání a pak se to tak nějak vytratí a vše se zapomene, nahradí se to jinými hodnotami - vyrostou a vše se změní a to je i ten důvod, proč je svět takový, jaký ho známe a proč o tom zde píšu.. Zapomněli jsme na své sny a vize dětí, nezkažených společností a nepokroucenými hodnotami. Proto je pro mě tak krásné prožít a předat jinak nepochopitelnou realitu snu, kdy běžně otevřete oči a nevíte nic.. neumíte to popsat, protože ve snu jste znali zákonitosti, které zde nedávají smysl. Ovšem i s tím se dá vědomě pracovat, dokonce sny vyvolávat a tvořit, tak jako v mé chvíli, než otevřu oči - bez této vědomé tvořivosti bych vše zapomněl a nebyl bych to schopen popsat. Zkuste si také malé vrácení do dětství, vraťte se teď na chvíli zpět a napište mi, jaká byla vaše přání v dětství, pamatujete si to ještě? 🙏🍀💜 Byl to snad odraz světa a hodnot světa, který teď žijete? ☯️🙏 Já dobře vím, že prožitek nebyl snem, ale navrácení se k jedné z realit, která už proběhla.. krásná vzpomínka na realitu, kde myšlenky měly velkou tvořivou moc 🍀✨💜

PS: Velmi malou část jsem dokázal přenést 🙈😁 Jedna věc je vidět a vnímat sen.. další je uvědomovat si, že to byl sen a uvědomění v tom snu mimo naše běžné vnímání a další byla pointa.. Ta žena a muž.. v té době již zachraňovali svět skrz své přirozené bytí, dělali to, co vlastně vyživovalo jejich fantazii v dětství na pískovišti a již v té době přispívali, neboť myšlenka má v tomto příběhu obrovskou moc ☯️💜🙏🍀