Vlak zajetých kolejí

Občas je třeba krok vpřed, vystoupení z komfortní zóny a narušení starých zajetých vzorců strachu, které svazují v pasivitě, že se něco nedělá. Je to osvobození se od dogmatů společnosti, která nám "nenápadně" diktuje a manipuluje s námi ve věcech, co je normální a co už normální není, co se dělá a co se nedělá a co by se dělat mělo a co už zase ne. Pro osvobození je však třeba i krok zpátky, když se od nás něco očekává a je to považováno za běžnou samozřejmost. V té chvíli je třeba nechat rozplynout mrak iluze, že bychom něco měli. Mraky svazující k aktivitě něčeho, co je nám proti srsti, ale děláme to. Ovšem kdo chce, může být vlakem zajetých kolejí, je to každého volba, jestli pojede a zapíská tak, jak se to určilo za vhodné a nebo dá výhybku či případně postaví nové koleje, které povedou jinudy -> pro změny totiž bývá třeba i něco obětovat!
Když se naučíme rozplynout tyto svazující strachy pasivity a svazující mraky očekávané aktivity a budeme sami rozlišovat, co je normální a co už normální není.. teprve potom vyjedeme ze zajetých kolejí, objevíme nové trasy a nové možnosti a necháme se vést sami sebou. Zažijeme nepoznané, naprosto vše se změní, svět se nám otevře a my najednou zjistíme, že jsme začali teprve žít, že jsme svobodní a šťastní! Píšu to proto, že tento stav štěstí a svobody je naprosto přirozený a normální, ale to vlak v zajetých kolejích nikdy nepozná.. možná až vykolejí, ale to už může být pozdě.. O:)