V PROUDU TVOŘENÍ NENÍ NIKDO

V proudu tvoření není nikdo,
kdo by to pojímal..

Nepřemýšlím, tvořím, hranice své bořím..
Nevnímám, konám, své ego tím zdolám..
Nechci, přijímám, co cítím to povídám..
Nepřeji si, jdu, k vědomému životu..

Znám barvy života, když oči zavírám..
Znám stav bytí, když mozek vypínám..
Znám zvuky ticha, když uši neslyší..
Znám vůně žití, když nos nic necítí..

Neumím popsat, jako kdybych nevnímal..
Jakmile si uvědomuji, není kdo by pojímal..
Kdo přemýšlí nad stavy, necítí ty krásy krás..
Při zaujetí okolím, nevnímám svůj vnitřní hlas..

Bavím se, když nevím a přesto se to skládá..
Nechápu ten smysl a přesto se zde střádá..
Vše v příběhu se tvoří, když se průběh tvorbě dvoří.. Jakmile se zde smysl dává, chybí nápad, chybí vláha.. Kam logika se v tvorbě vloupá, tam chybí radost, tam strádá hloubka..

Netuším, o čem to zde povídám a právě proto se mi to tak líbí.. Vše vidím vždy až v chvílích dokončení, průběh je tajemným a záhadným místem plným překvapení, tak jako život sám.. Rád nechávám příchod otevřený všem inspiracím a úvahám 🙏💜

Pro radost všem bytostem,
co si neuvědomují proces tvoření ✨
💜🍀💙