O POSLEDNÍM PŘÁNÍ
O POSLEDNÍM PŘÁNÍ, POHŘBÍVÁNÍ A ŽIVOTĚ PO ŽIVOTĚ ☯️
Tento článek píší rovnou dvě bytosti: JÁ a JÁ (Margot Anthea Gabrielle a Matouš Svoboda). Abyste rozuměli, tím ,,JÁ" nemyslíme jen individuální bytost, vnímáme se jako celek.
A o tomto přesahujícím vědomí ,,já jsem my" bude i dnešní povídání. Mimo jiné se dozvíte, jaké je naše poslední přání, ale to až na závěr.
Otevřeli jsme spolu téma pohřbívání a posledního přání a zaujalo nás, jakým způsobem je tento důležitý, vlastně nejdůležitější poslední okamžik života, pojímán společností, a jaké možnosti reálně máme my, uchopíme-li je vědomě.
Asi se shodneme na tom, že smrt a pohřbívání v západní společnosti je pojímána jako tragédie plná utrpení: lidé se oblékají do černých smutečních barev, je zde izolovaná stísněnost kostelního prostředí, a anonymita v podobě formálních vyjádření ,,upřímné soustrasti", která mnohdy nevyjadřují skutečné pocity pozůstalých.
V žádném případě nechceme napadat způsoby, jakými se pohřby vykonávají. Rádi bychom spíše upozornili na fakt, že se z našeho západního pojetí posledního rozloučení vytratilo to, co na něm původně bylo nejdůležitější: vzájemnost, empatie a soucítění.
Když jsme v dávných dobách žili v komunitách, bylo pro nás naopak přirozené prožít smuteční obřad venku, ve spojení se Zemí. Zatímco v současnosti se energie zármutku dusí v uzavřeném prostoru a v tichu, dříve lidé projevovali svůj zármutek v otevřeném prostoru Země, kde energie může volně proudit. Odžívali své emoce v přirozenosti, bez skrývání za černé brýle a černé oděvy, ve vzájemném propojení si byli podporou bok po boku, jako lidé.
Zaujala mě (Maty) rozdílnost prožívání zármutku u mužů a u žen. Muži velmi často zaujímají postoj pevného gentlemana, jenž nebrečí a nabízí ženě své rámě. Jinými slovy, projevuje se zde starý rodový program, že ,,kluci nebrečí a jsou silní".
Na druhou stranu, od žen se očekává silnější projev emocí, a tudíž si dovolí plakat i ženy, které by běžně neplakaly a podvědomě své emoce naopak přehrávají. Jinými slovy se z přirozeného projevu emocí stává herecký výkon.
Zaujalo mě (Margot), že v původních kulturách bylo běžnou součástí pohřbívání vědomé truchlení. Lidé si dovolili vyjádřit své emoce skrze společný zpěv a lkaní, připomínající šamanské písně. Tento jednoduchý rituál sloužil k více účelům. Utužovala se tím lidská pospolitost a sounáležitost, propojení bytostí v jeden celek. Zároveň se tím vytvářel obousměrný proud energie, kdy na jedné straně lidé ulevili svým emocím a nedusili v sobě žal a smutek, dovolili mu odcházet do Země, a na straně druhé tím pomáhali zesnulému, aby se jeho duše odpoutala od těla a nebyla držena na Zemi potlačovanými energiemi pozůstalých.
Všechny starověké kultury světa pojímaly pohřbívání jako společenský proces, který má několik fází a rozhodně jím nelze projít za pouhé dvě hodiny. Ať už se bavíme o indiánech, slovanech, nebo tibetských mniších, všichni mají své tradiční způsoby posledního rozloučení, které vycházejí z poznání života po životě.
První, velmi důležitou fází bývá zmíněné vědomé truchlení, kdy si lidé dovolí vyjádřit své emoce. Jakmile emoce přirozeně odezní a zeslábnou, přechází se pozvolna do druhé fáze, kterou je slavnostní obřad - například u ohně a tance, kdy pozůstalí v dobrém vzpomínají na zesnulé a oslavují svůj život, i ten jejich nadcházející. Žehnají jim na cestu do nové etapy zrození.
Lidé dávnověku moc dobře věděli, co dělají. Měli přesně zmapované cesty, vedoucí do života po životě, vědomě se připravovali na svůj odchod a stejnou pozornost věnovali i odchodu druhých. Například tibetští mniši pějí zesnulým písně, které duši umožní pochopit, že se již nachází mimo tělo a dávají jí tímto způsobem návod, jak se odpoutat od fyzické reality a pokračovat dále do Světla. Lidé dříve nevěnovali takovou pozornost fyzické schránce, ale duši jako takové.
Oproti tomu v dnešní době se věnuje příliš mnoho pozornosti fyzickému tělu. Zvelebují se stísněné hřbitovy s fotografiemi těch, kteří již odešli. Duše se tak zbytečně připoutávají ke své bývalé schránce a světu jako takovému. Pozůstalí prohlubují tíhu a žal, místo, aby pomohli sobě i zesnulým tím, že jim dovolí plně odejít. Ne náhodou se kdysi pohřbívalo ve volných prostranstvích: těla se posílala po vodě, popel se rozsypával po krajině a vířil vzduchem.
Cítíte ten rozdíl při představě, kdy ležíte v rakvi vedle stovky dalších zesnulých, a kdy se stáváte součástí vzduchu, vody a půdy v absolutně svobodném splynutí?
To nás přvedlo k tématu posledního přání, kdy jsme zjistili, že oba dva máme velmi podobnou vizi.
Maty: Přál bych si, aby za mnou pozůstalí nemuseli chodit na hřbitov, ale abych byl součástí světa jako takového. Abych byl rozprášen na místech, která jsou pro mě důležitá a ze srdce mě oslovují. Přál bych si tedy být spálen na popel, a bez ohledu na to, zda se to smí, nebo ne, být ze čtvrtiny rozprášen po řece v Tavíkovicích, kde jsem vyrůstal. Z další čtvrtiny bych chtěl být rozsypán na Vyšehradě v Libušině vortexu, ideálně za větrného počasí. A celou zbylou polovinou bych byl rád součástí Grand Canonu: místa, na němž jsem sice nikdy nebyl, ale cítím k němu silné vnitřní volání, jež si nedovedu vysvětlit. Znáte to taky? Touhu být na místě, které jste ještě nikdy nenavštívili.
Margot: Přála bych si, aby za mnou pozůstalí nemuseli chodit na hřbitov, ale abychom byli ve spojení přes éter, ve svobodě vyslané myšlenky a pocitu, ne v připoutanosti na to, co bylo a už není. Přála bych si být spálena na popel, a bez ohledu na to, zda se to smí či nesmí, být rozprášena po místech, která jsou uložena hluboko v mém srdci. Je to posvátný ostrov Sardinie, ostrov lemurského vědomí Hawaii, a Libušin vortex na Vyšehradě.
P..S.: kdybychom náhodou s Matym umřeli společně, tak víte, že částečně oba sídlíme na Vyšehradě.
Naším nejdůležitějším společným přáním je, aby si náš odchod naši nejbližší užili v radosti a lásce jak k sobě, tak k nám. Rádi bychom jim tímto posledním přáním zároveň dopřáli krásnou společnou dovolenou. S vědomím, že na místě jako takovém ve skutečnosti až tak moc nezáleží, neboť my víme, že půjdeme dál.
A co vy, jaké je vaše posmrtné přání? Bude to snad rakev, nebo něco jiného? ☯️
Margot Anthea Gabrielle a Matouš Svoboda
💜💙💚
