JEN BUĎ, DÝCHEJ, VNÍMEJ, CIŤ

Jen buď, dýchej, vnímej, ciť..

Není třeba tolik myslet na ostatní..
Není třeba tolik myslet na sebe..
Celkově totiž není třeba tolik myslet a to ani ve smyslu, co dobrého pro svět vykonat. Mnohdy vymýšlíme totiž přesný opak toho, co by svět potřeboval a co bychom potřebovali my, jen si něco často myslíme a topíme se v řece svých výmyslů a omylů..

Myšlení je právě to, co nás běžně odvádí od cítění - od života. Čím méně myslíme, tím větší vzniká prostor pro cítění a uvědomění si všeho kolem nás, přestaneme-li myslet na sebe a lidi kolem, spatříme svět! Pokud se zaměříme jen na své bytí, na svůj dech, vnímání, cit - poté v tomto bdělém stavu mysl utichá a my cítíme jak sebe, tak ostatní a tak vše kolem nás. Děje se to naprosto přirozeně, najednou se setkáváme se svou přirozeností a opravdovostí, najednou jsme sami sebou a všechny ty promyšlené tahy jdou stranou. Najednou cítíme, co máme dělat - ačkoliv jsme to původně vůbec nevěděli a jen jsme bezvýsledně tápali o tom, co je třeba změnit. Najednou se to děje, najednou se to cítí. Je to stav, při kterém to víme, cítíme to uvnitř sebe a jsme naváděni touto navigací, tímto hlasem uvnitř nás samých..

Chtěl bych vzkázat všem takto vnímajícím poutníkům nového života s novými vizemi a směry, že je čeká mnoho změn a mnoho proměn, kdy se staré rozpouští a zdá se to až absurdní proti takto přirozeně poznávaným hodnotám lehkého bytí. Mnohé hodnoty a touhy se rozplynou a zboří. Lidé se starými promyšlenými plány se od nás najednou odvrací, bojí se těchto změn, mají z nás strach a nedokážou nám rozumět, ale je to v pořádku i my jsme měli tento strach odpoutat se a objevit sami sebe. Ovšem právě díky této vnitřní objevené síle se to děje s přirozeností, vytratí se mnoho lidí z našeho života a naopak si přitáhneme lidičky, které tuto opravdovost milují! Setkáš se s nimi a bude ti s nimi dobře, bude to autentické a spontánní, nepřipravené a pestré. Setkáš se totiž jak s kritikou odcházejících, tak s láskou těch příchozích, bude to jako nikdy předtím, obohacující pro všechny příchozí i odchozí!

Vůbec nevadí, když nám lidé poháněni chtíčem a logickým uvažováním nerozumí, možná ze začátku budeš vnímat velké obavy a trošku se hlídat, ale jakmile přestaneš ze strachu držet ruce svázané u sebe a roztáhneš je jako křídla - pocítíš tu svobodu projevu života, bude to jako let, který není omezován těmi, co jen zespodu odsuzují. Závidí tento pohled, klid a tyto prožitky, protože se jich bojí a protože jim nerozumí, protože to běžně nevidí a přitom je to fascinuje a chtěli by to také zažít. Oni si to ovšem přiznat nemohou, jejich soupeřivý přístup jim to nedovolí a také přestali už v dětství věřit, že by také mohli někdy letět. Společnost nám to tak předkládá a oni jí uvěřili a tak nemají nic lepšího na práci, než nás pozorovat a mluvit o tomto létání jako o něčem špatném. Jejich život je nudný a stereotypní, žijí tedy alespoň takto životy ostatních, dokud jim věnujeme energii, dokud se jejich soudů bojíme a živíme je svou pozorností. Je to ovšem pochopitelné, ti lidi totiž stojí na místě a mají strach a najednou vidí úplně jiný život, jiné hodnoty a nemohou je pojmout. Je to automatická obrana jejich ega, nemohou za ni, tak jako ty nemůžeš za svůj strach, který tě ovládá. Platí to ovšem jen do určité chvíle, kdy nevidíš ještě jiné možnosti a to kdy je uvidíš a vydáš se za nimi, to záleží čistě na tobě! Ty udáváš směr i rychlost tvé cesty za tvým srdcem a svobodou. Je třeba proto opustit hlídání se ohledně toho, co si o tobě tito lidé myslí, opustit tento svazující strach, tento naprogramovaný vzorec chování společností a pojmout, že pro mnohé je to zcela opačný směr a opačná zkušenost - je tedy přirozené, že je to děsí a v dobré víře nás chtějí spasit a zachránit - ale hlavně to ne prosím! Zachraňují a spasují nás běžně lidé bez vyžádání, ti jež se potápějí se svázanýma rukama a sotva se mohou nadechnout. Nevědí a nepřipouští si, že to oni by potřebovali rozvázat své stažené ruce a nabrat jiný směr.. ☯️

Nemysli tedy tolik na ostatní..
Nemysli tedy tolik na sebe..
Celkově tolik nemysli, nech mysl volně spočinout na prožitek kolem sebe, více vnímej a buď sám sebou, více tvoř to, co tě ze srdce baví a dělej to, co tě ze srdce oslovuje. Jinak se také může stát, že celý život ti proklouzne pod svázanýma rukama hodnotících lidí kolem tebe, pod strachy, soudy a hlídajícím egem a ty tak tedy vůbec nezačneš žít! Je možné, že se tento zvrácený přístup nikdy nezpraví a tobě to pak dojde na smrtelné posteli, ale to už bude pozdě. Je bolestivé na sklonku života zjistit, že tento život téměř postrádal smysl.. Vypni mysl, jen buď, dýchej, vnímej, ciť.. Nech vše přirozeně plynout jako vítr, uvidíš, co se bude dít.. kam tě zavane.. nech se překvapit tímto dobrodružstvím, nechť tě život překvapí 🙏💜🍀💕