HODNOCENÍ A NAŠE MYŠLENKY

Hodnocení a naše myšlenky, jak fungují? Popsáno i v bodech na konci..

Zdrojů mnoho, chaos velký a tak pro mnohé není snadné to pojmout nebo nějak "uchopit".
Co je to vlastně myšlenka a kdo hodnotí, jestli je tzv. pozitivní nebo negativní?
Já? Nebo vy? Nebo my? A co když stejnou myšlenku nebo situaci budeme vnímat zcela protichůdně a tak vznikne spor? My totiž hodnotíme každý sám za sebe a hrajeme si na takové malé bohy, kteří se pak přou o své vlastní pravdy, která můžeme být úplně jinde. Jenže my jsme lidé, lehce se můžeme pléct. Jediný, kdo to může objektivně hodnotit (pokud tu existenci tedy připustíme), je bůh a to my rozhodně nejsme. Pokud bychom tedy připustili, že nás stvořil a svět je plný našich vzájemných sporů, jediným rozumným důvodem by bylo, že se zde máme ty spory naučit vyřešit co nejlépe a ideálně tak, aby k nim vůbec nedocházelo. K tomu potřebujeme tzv. "dobré i špatné", světlo i tmu, jin a jang. Kdybychom žili jen ve světle, nepoznali bychom tmu a naopak kdybychom žili jen ve tmě, nevěděli bychom, co je to světlo. Máme tu tedy obojí a máme svobodnou vůli. Je zcela na nás, čemu a jak budeme naslouchat a jak to budeme hodnotit a jakou cestou se na své pouti životem vydáme, co si z něj vezmeme, co ne, co objevíme a co ztratíme.

Tomu hodnocení se tu nevyhneme, je to pro náš život tady na Zemi nepostradatelná součást, nemohli bychom se rozhodovat, byli bychom jen loutkami, ale to by přece nebyla zábava. Bylo by to takové velké divadlo, bůh by si hrál s figurkama, o kterých by věděl, jak se vždy zachovají, nenechal by je rozhodovat a tudíž by ani nemělo smysl hrát. Abychom hodnotili co nejobjektivněji a ke sporům nedocházelo, můžeme se tu ledacos naučit a právě o tom jsem se rozhodl udělat tento článek. Při rozhodování nás nejvíce ovlivňují předsudky, domněnky, naše ego a neschopnost mít pod kontrolou své emoce. Pokud nás tyto iluze ovládají, je nemožné být objektivní. Proto je tolik lidí sobeckých a kouká jen na sebe, nezajímá je, co způsobí druhým, zajímá je jen ten jejich "zisk".

Když se stane nějaká situace, jak ji nejlépe objektivně hodnotit, bez popsaných iluzí? V první řadě nehodnotit předem a začít prvně u sebe.. ona totiž sama situace není ve své podstatě dobrá nebo špatná, tohle hodnocení neexistuje, jen my si ho tam přidáváme, uvedu příklad. Půjdeme po chodníku a někdo do nás narazí (řekl bych, docela běžná věc) -> co ta situace říká? Nic.. jen srazení dvou osob, ale egoisté automaticky nechají proudit emoce, zapojí domněnky, že dotyčný je idiot a už se neovládají a křičí! Pokud se sejdou dva takoví, klidně se poperou, nepřijde Vám to směšné? Stejná situace.. Narazím a zeptám se sám sebe "dával jsem pozor?" -> jistěže nedával! Kdyby ano, vyhnul bych se i kdyby se druhý člověk nedíval, to je docela jednoduché na pochopení. Když si v klidu bez toho, aniž bych to bral hned osobně takto odpovím, nejspíš se rovnou omluvím -> pokud bude druhý nastavený v prvním režimu, něco odfrkne a půjde dál, pokud bude uvědomělý jako my, nejspíše se také omluví a popřeje nám krásný den. Případ jedna si nevezme ponaučení, bude žít v iluzi, že ostatní jsou idioti a nevidí, že sám touto vymyšlenou chorobou trpí. Jak jinak, kdyby nebyl idiotem, věděl by, že to tak není, ale on idiotem je a právě proto nikdy nepochopí, že sám je idiot a až se srazí znovu, pěkně to tomu druhému idiotovi poví. V příkladě číslo dvě si můžeme vzít ponaučení, budeme se víc koukat kolem sebe a předejdeme situacím s idioty již předem, proto se stává, že je tu život idiotů -> potkáváte je na samém rohu (jsme tedy idioty) a pak krásný svět, kde idioti prostě nejsou. Je to takové zrcadlo nás samotných. Stejné přitahuje stejné, je to jeden ze zákonů vesmíru.

Příkladů by mohlo být samozřejmě miliony, ale věřím, že tento byl názorný a lehce se odvodí další a další.. přejdeme tedy dál, pokud dovolíte a vy dovolíte (nemáte teď na vybranou -> pokud tedy nepřestanete číst tento článek). V příkladu bylo ponaučení - hledat prvně u sebe a nebrat si to osobně, nenechat se ovládnout emocemi a teprve poté, v roli takového nezávislého pozorovatele, vše vyhodnotit a podle toho se vědomě rozhodnout. V tom opačném případě nemáme na výběr a jedeme v jakémsi nastavení tzv. "spících lidí" -> jen si myslí, že jednají svobodně, přitom jsou řízeni situacemi a myšlením jak automat, kdo je přečte, může je krásně ovládat a předvídat, jak se zachovají. Dalším bodem je nastavení mysli -> co je to vlastně myšlenka? Máme jich v hlavě údajně kolem 50 - 60 tisíc za den a většinu si ani neuvědomujeme a v tom je ten problém. My je hodnotíme podvědomě.. jedeme třeba v autě nebo metrem nebo jen jdeme a místo užívání si přítomného okamžiku nám v hlavě blikají myšlenky -> Co ty účty.. co mám koupit.. co zase bude v té práci.. co si dám na oběd.. proč jsem neudělal tohle a tamto.. vyčistil jsem si zuby a vynesl koš? :D To vše a mnohem víc dokážeme za krátkou cestu, aniž bychom si to třeba uvědomovali a sami si rovnou říkáme.. hmm.. to jsem toho nezvládl, jsem nemožnej a výsledkem bude, že jsem vlastně nemožnej a ani nevím proč.. Tento postoj člověk zaujímá, ostatní ho vidí a také mu to vpálí, když na to přijde -> "jsi nemožnej!" tím se ještě víc utvrdíme v tom, že nemožní opravdu jsme. Tím chci říct, že to co si o sobě nevědomě vytváříme za iluze, se stává realitou nás samotných a u vědomých myšlenek je to ještě efektivnější. Pak tady máme lidi, kterým vše jde a kterým nejde nic, kteří jsou optimisté a kteří jsou pesimisté, kteří jsou společenští a kteří jsou "nuceni" stát jen v rohu a povídat si s těmi, co se stydí a stojí také v rohu.. případně jen stojí, protože si bojí něco říct. Vždy je to tak, jak to sami lidé vnímají a co tedy s tím?

Odpovědí je nevytvářet si nevědomé myšlenky, starat se o svou mysl. Je to taková zahrádka, myšlenky které si uvědomujeme, můžeme nechat plynout dál a nebo je rozvíjet. Na zahrádce můžeme vytrhávat plevel a zalévat květiny, zrovna tak se můžeme starat o svou mysl. Když někam jdeme, vědomě se můžeme zaměřovat na přítomný okamžik, když něco řešíme, tak to řešit vedomě, nenechat průchod zasnění a jakého si automatického jití s nekontrolovatelnou myslí. Mysl je náš nástroj, náš pomocník a velice dobře nám poslouží, když se o ni staráme. V opačném případě to může být pěkný prevít, který nás ovládá a my si to ani neuvědomujeme a nemáme ani možnost to pochopit a prokouknout, prostě se to děje a my tomu nevěnujeme pozornost. Jsme vlastně svými soudci, soudíme se vědomě i nevědomě a tím utváříme svou realitu, svůj svět. Myšlenky samotné, nemají dobrý a špatný význam, ten přiřazujeme opět my a můžeme se pléct a tím spíš, když se o ně nestaráme. Nevzniklo náhodou rčení "co zaseješ, to sklidíš" -> pokud zasejeme kukuřici, určitě sklidíme kukuřici.. těžko tam vyroste jabloňový sad. Tím chci říct, pokud uvnitř sebe jsme nastavení na to, abychom cítili radost nebo lásku a dáváme ji kolem, tak se nám i vrací a pokud strach a nenávist, tak se nám také vrací v podobě strachu a nenávisti, co si tedy vyberete?

Vždy když vzniká myšlenka, je třeba jí zase v poklidu evidovat a vědomě se rozhodnout bez emocí, jaký význam budem mít. Myšlenky mají ohromnou moc.. to co si myslíme a vysíláme, to si také do svého života přitahujeme! Myšlenkami hýbeme celým světem.. chceme-li ho změnit, musíme začít vždy u sebe, pokud změníme svůj svět, můžeme inspirovat ostatní, ale vždy je to na každém a jeho svobodném rozhodnutí. Kdo chce mít svět plný bojů a utrpení, bude ho také mít a nemáme právo mu v tom bránit. Ještě bych rád dodal, že samotná myšlenka sama o sobě nestačí, je třeba naslouchat i intuici a jednat, jak nám radí. Ne nadarmo se říká: "to důležité je očím neviditelné". Pak se myšlenka stane 2x.. poprvé v naší mysli a podruhé v naší realitě. Mnoho lidí udělá jen myšlenku a pak se jí zase vzdá, což samozřejmě nikam nevede. Chceme vše pochopit a zapomínáme cítit a jít za tím hlasem. Na závěr napíšu pár bodů, co si lze z tohoto článku odnést.

1) Myšlenky a situace jsou neutrální, nejsou dobré a špatné, jsou takové, jak je hodnotíme..
2) Je tedy na nás, jaký mají význam, můžeme je rozvíjet a také nechat jen projít. Při negativních emocích můžeme svou mysl zaměřit jinam, pokud ji vědomě řídíme.
3) Mysl slouží buď nám a nebo se stáváme jejím otrokem, je to naše volba, naše štěstí.
4) Vnitřní touha ovládnout naší mysl, nás povede k tomu, abychom se to také naučili -> to na co myslíme, to si do svého života přitahujeme a to jak svět a situace vnímáme, takové poté situace jsou, takový je pak náš svět. Pokud následujeme intuici, zázraky budou možné.
5) Čím větší je vědomí nad naším podvědomím, tím více jsme opravdovými pány života, místo loutek, které se snadno ovládají.
6) Je důležité, co si o sobě myslíme, tak působíme i navenek a lidé nás tak poté vnímají.
7) Vždy začít u sebe, hovořit o sobě -> "bolí mě to" místo "tys mě ranil" nebrat si věci osobně, ti co nám o nás něco říkají, hovoří o svém úhlu pohledu, to o nich to něco vypovídá, je to jejich pohled, ne náš.. Můžeme si z něj něco vzít a nebo to nechat být.
8) Každý má právo na svůj názor, své iluze a svůj svět, nemáme právo jim ty iluze brát, pokud o to nestojí. Máme ohromnou moc a svobodu v našem rozhodování, jen toho naprostá většina z nás nevyužívá a jedou životem jako "automat".

Děkuji za pozornost a přeji krásný den!
S láskou <3

Matouš S.